21. 11. 2012
Dnešní den jsme se tak trochu oprostili od práce v kanceláři a vyrazili jsme se s Jane, která pracuje pro organizaci NECOFA, navštívit dvě farmářské usedlosti. Network for Ecofarming in Africa, zkráceně NECOFA, je organizace, sídlící v Molu, která nám poskytuje logistickou podporu a pomáhá nám realizovat projekt EUROSHA. Tato organizace se věnuje projektům, které jsou zaměřeny především na ekozemědělství, vzdělávání a projekty spojené s environmentální výchovou.
Tento den jsme tedy měli příležitost podívat se na dvě farmy, které jsou horkými kandidáty na spolupráci s Network for Ecofarming in Africa. NECOFA podporuje tyto malé farmy společně s místním ministerstvem zemědělství tím, že jim například zajistí pumpu na získávání vody ze studny či jiné nezbytné zařízení, bez kterého se život na farmě neobejde.
Krom toho, že jsme si mohli prohlédnout tradiční venkovskou usedlost, mohli jsme tu také vidět nekonečné lány brambor a kukuřice, ze kterých dřina jenom čišela. Sklizeň tu totiž není jenom jednou, nýbrž třikrát do roka. Neexistuje období setí ani období sklizně. Můžete zasévat a sklízet, kdy se vám zachce. Veškerá práce na těchto farmách je uskutečňována bez jakékoli mechanizace, přičemž o plodiny i domácí zvířata se starají téměř výlučně pouze ženy. Výsledkem jsou naprosto přírodní produkty, které jsou vypěstovány bez jakýchkoli chemických hnojiv či umělých přísad.
Zajímavé bylo také vidět spoustu pro nás netradičních plodin, které jsme mohly zahlédnout na některém z místních trhů, ale nedokázaly je identifikovat. Tak například stromy s rajčaty (lépe řečeno tomato trees) nebo passion fruit (nevím, jestli existuje český překlad). Kromě těchto pro nás exotických plodin jsme mohli vidět také banánovníky, pomerančové keře, avokádové stromy a mnoho dalších.
Nakonec jsme měli také možnost některé z těchto domácích produktů ochutnat. Protože jsme na jedné z farem byly kolem poledne, byly jsme pohoštěny tradičním githery. Jedná se o vařenou kukuřici a fazole. Upřímně řečeno, tento pokrm mě příliš neoslovil. Zato sladká tečka v podobě domácího medu byla hotová lahůdka.
Stejně jako u nás v České republice a dalších zemích Evropy, tak i tady se místní zemědělci potýkají s problémem budoucí udržitelnosti jejich zemědělské činnosti. Děti těchto farmářů odcházejí totiž často do měst a na farmě tak nezůstává nikdo, kdo by v práci pokračoval. Nezbývá tedy než doufat, že tyto překrásné zemědělské starousedlosti nezaniknou a že se najde někdo, kdo bude v tradici práce na farmě pokračovat. Protože kvalitní vypěstované produkty jsou nevýmluvným dokladem toho, že i těžká práce v zemědělství, nese nakonec sladké plody ovoce.
