10. 1. 2013
Vysoké štíhlé kokosové palmy, sněhově bílý písek, azurově modrý oceán, malé či větší ostrůvky a svahilskou kulturou dýchající Mombasa. Teploty, šplhající se přes tropických 30° C a teplý vánek, lehce prosycený solí Indického oceánu. Takové je pobřeží země, kam jsem se vydala před bezmála třemi měsíci. Trávit Vánoce v tomto teplem sálajícím koutu Keni byl naprosto jedinečný zážitek.
Mombasu, jakožto vstupní bránu do pobřežní oblasti Keni, jsme si samozřejmě nemohly nechat uniknout. Pokud člověk chce navštívit historické jádro tohoto města, musí se přepravit po jednom z mostů či využít přívoz, který spojuje Mombasu s pevninou. Tento rovinatý ostrov představuje ideální místo pro kotvící lodě a do dnes přes tento největší námořní přístav východní Afriky proudí zboží do Ugandy, Rwandy či Burundi.
Klikaté uličky, kouzlo prastarých historických budov, poskakující děti, plné života, a kořením vonící tržiště. Takový je život v hlavním centru pobřežního regionu a zároveň druhém největším městě Keni. Mombasa se může pyšnit bohatou historií od arabských obchodníků, portugalských mořeplavců až po ománské sultány. Mísení potomků arabských překupníků s africkým obyvatelstvem dalo vzniknout svahilské kultuře, která se liší svým jazykem i tradicemi od zbytku Keni. Svahilská kultura a vliv Arábie je tedy v ulicích Mombasy znatelný do dnes. Jelikož velká část obyvatelstva je muslimského vyznání, má tu člověk možnost vidět i překrásné stavby muslimských svatostánků. Nezřídka se v městě nacházejí i hinduistické chrámy, které patří druhé nejvýznamnější národnostní menšině, což jsou Indové.
Hlavní dominantou historického jádra Mombasy je pevnost Fort Jesus. Tato důmyslná stavba, tyčící se nad starým přístavem, připomíná zapomenutou nadvládu Portugalců, kteří se stavbou této pevnosti snažili upevnit svoji moc nad pobřežními regiony. Ačkoli značná část je již pouhou zříceninou, procházky po hradbách této monumentální stavby s výhledem na centrum města stojí zato.
Přestože historické jádro Mombasy je bezpochyby impozantní přehlídkou svahilské kultury a místem, jež přímo srší rytmem Afriky, v tropických teplotách a prachu, lepícím se na nakrémovanou kůži, vyžaduje objevování tohoto města notnou dávkou odhodlání a trpělivosti. Nejlepší odměnou na konci dne, stráveného v centru Mombasy, pro nás tedy bylo ponořit se pod hladinu oceánu na jedné z bělostných a liduprázdných místních pláží.
Poté, co jsme se převezly trajektem na jižní část pobřeží, ocitly jsme se na neuvěřitelně překrásném místě, zvaném Diani Beach. Tento kousek země tvořený jemným sněhově bílým pískem, vysokými kokosovými palmami a křišťálově čistým oceánem byl pro mě ztělesněním ráje na zemi. Když nám bylo zapovězeno sdílet Vánoce s našimi blízkými v našich domovech, neexistovalo dokonalejší místo pro trávení vánočních svátků než Diani Beach. Trochu tu sice chyběla vánoční atmosféra vonícího cukroví a vůně domoviny, popíjení drinku z čerstvého ovoce ve stínu kokosových palem však mělo něco do sebe. Šumění Indického oceánu při štědrovečerní večeři s mými přáteli bylo jedinečným zážitkem, na jehož atmosféru nikdy nezapomenu.
Co je ještě zajímavé k vidění v této části překrásného pobřeží? Možná ne tolik k vidění, jako ke strávení příjemné atmosféry v nejkrásnější restauraci na Diani (myslím, že by mohla být nominována i na jednu z nejkrásnějších na světě) uprostřed korálové jeskyně či na jednom z nočních barů na pláži, plným taneční hudby. Diani Beach je jednoznačně místem, které připomíná oázu blahobytu v ne zcela rozvinuté zemi.
Po překrásných dnech strávených na Diani jsme se odebraly na sever. Naší další zastávkou, kde jsme hodlaly strávit zbytek starého a začátek nového roku, bylo Watamu. Watamu je poměrně poklidné městečko, ležící asi hodinu a půl cesty na sever od Mombasy. Pláže tohoto malého letoviska, připomínajícího tak trochu italskou kolonii, jsou však ve srovnání s jižním pobřežím zcela odlišné. Watamu je obklopeno třemi zálivy, které jsou tvořeny zároveň malými ostrůvky, porostlými zelenou vegetací. Jaké pro nás ale bylo překvapení, když jsme druhý den celé natěšené vyrazily s ručníky přes rameno k jednomu ze zálivů, kde jsme s překvapením zjistily, že tu není vůbec žádná voda! Nevím, jestli jsme měly prostě jen smůlu kvůli nadpozemským silám Měsíce, který byl zrovna v úplňku, nebo jestli je to běžný každodenní jev. Voda v zátoce se zkrátka vypařila a my jsme se mohly čvachtat pouze v řasami zanesených kalužích vody, které nám sahaly sotva po kotníky. Asi nemusím vysvětlovat, jaké zklamání jsem, jakožto milovnice plavání, pociťovala. Jelikož jsme oceán nepřemluvily, aby se vrátil zpět a uštědřil nám alespoň trochu své tyrkysové vody, rozhodly jsme se tedy trávit čas ve Watamu poznáváním dalších míst v jeho okolí.
Místo plavání v oceánu jsme tedy navštívily blízké městečko Malindi, kde údajně zakotvil i portugalský mořeplavec Vasco de Gama, a objevovaly ruiny tajemstvím opředeného města Gede. Poslední den roku jsme si užívaly šnorchlováním mezi množstvím barevných rybek, plujících mezi impozantními korálovými útesy v mořském Národním parku Watamu. K tomu všemu jsme si ještě pochutnávaly na pravé italské zmrzlině a výborné pizze, které zde provozovali jak jinak než Italové. Až na prvotní zklamání jsme si odpočinek na tomto kousku keňského pobřeží nesmírně užily a pozdní odpoledne jsme mohly trávit koupáním se v teploučkém oceánu, které se k večeru zčista jasna zase vrátilo zpět na pláž.
Zdá se, jakoby pobřežní část země snad ani nepatřila ke zbytku Keni. Já jsem si ale tento kout země zamilovala natolik, že pevně doufám, že se na tato krásná místa budu moci ještě jednou podívat. Člověk totiž nikdy neví, kam ho vítr zavane. Přeji tedy svěží vítr do plachet a úspěšný rok 2013!